close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

J.K.

13. prosince 2015 v 12:48 | Anitte |  Detective stories
Dneska tu mám svou první "detektivku". Psala jsem ji už dřív a to do školy. Je docela krátká, protože jsme měli omezený počet slov. Snažila jsem se jí napsat i trochu vtipně. Není úplně staršidelná, ale všem se líbila, a protože se líbí i mě, ráda bych ji sem umístila. Snad se bude líbit!

Zapípal mi budík a probudil mě. Bylo 6:30 ráno a já musel do práce, proto jsem vstal a šel jsem si do kuchyně udělat snídani. Na lince vedle siporáku jsem spatřil kus papíru. Přečetl jsem si, co na něm bylo napsáno a nemohl jsem tomu uvěřit. Moje přítelkyně Ava se se mnou rozešla. Řekl jsem si, že jí zítra zavolám a promluvím si s ní o tom. Za hodinu na to už jsem stál v obleku u velké budovy firmy Vera, která projektuje zahrady.
Celý den v práci probíhal jako každý jiný až do doby, kdy za mnou přišel ředitel mého oddělení.
"Pane Krtek, můžete mi vysvětlit, jak je možné, že plány pana Beránka byly pozměněmy?"
"Pane řediteli, o změně plánů mi nikdo nic neřekl, až zjistím detaily, budu Vás informovat."
Okamžitě jsem vyrazil o patro níž za panem Šubrtem, projektantem zahrady pana Beránka. Našel jsem ho edět u kávy jako obvykle. Přisedl jsem si. Znali jsme se už 12 let, proto jsem na něj začal kamarádsky. "Hele Vašku, víš, že jsem ti toleroval různý maléry, ale čeho je moc, toho je příliš. Teď za mnou byl ředitel oddělení a říkal, že jsi pozměnil nějaké plány zahrady. Takhle to dál nejde, nemůžeš si tu dělat, co chceš. Nemůžu se za tebe pořád přimlouvat, takže ještě jeden průšvih a poletíš." Nic mi na to neřekl, ale jeho výraz odpovídal za vše.
V osm hodin večer jsem se už vracel zpátky domů do Veltruské ulice v Praze 9. Cestou mi byla zima a cítil jsem se špatně kvůli Vaškovi. Přeci jen nemá moc peněz a musí platit alimenty. A já bych ho ještě připravil o práci. Taky mám pořád v hlavě tu věc s Avou. Zavolám jí už dnes až se dostanu do tepla svého útulného bytu.
Přijdu do chodby, kde si rozsvítím světla, a vlezu do výtahu, protože bydlím až v pátém patře. Ještě dvakrát se za sebe ohlédnu. Nesleduje mě někdo? Jsem paranoidní. Výtah se rozjede. Jedu sám. Najednou se ozve rána. "Bum!" Sklo u výtahu popraská. "Prásk!" Leknu se. Tep i dech se mi zvýší. Hlavou mi probíhá snad milion myšlenek o tom, co se právě děje. Po chvilce se výtah zasekne mezi patry a mě zachvátí panika! Srdce mi buší tak, jako by mi mělo každou chvíli vyskočit z hrudi. Nakonec ze sebe vydám alespoň hlásku. "Haló, je tam někdo? Pomozte mi!" volám, ale marně. Chvíli čekám na pomoc, poté volám policii.
Po patnácti minutách jsem se konečně dočkal. Policie přijela a vyprostila mě z výtahu. Poté jsem se dozvěděl, že to vše nebyla jen náhoda. Policisté našli nábojnici a kulku. Také mi řekli, že pojistky od výtahu byly násilím poškozeny.
...
Zapípal mi budík a probudil mě. Bylo 6:30 ráno a já musel do práce, proto jsem vstal a šel si do kuchyně udělat snídani. Na lince vedle sporáku ležel kus papíru..


Budu ráda, když mi zanecháte komentář a ohodnotíte mi článek!:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama